WWW.SLANSKO.CZ

Výlet na Slánskou horu

Spolu s Vinařickou horou tvoří Slánská hora nejjižnější předpolí Českého středohoří. Z archeologického hlediska o ní nastal zvýšený zájem na konci devatenáctého století. V roce 1892 provedl místní Musejní spolek pod vedením Václava Štecha na jižním svahu výkop, "odkudž bylo vyneseno na světlo drahně hliněných střepův, zvířecích kostí a rohův, kostěně jehly, šípy, šídla, roubíky, dláta, lžíce, lopatky, kamenné mlaty, brousky, drtidla, hliněná závaží, něco pazourkův a bronzová jehlice." Na přelomu devatenáctého a dvacátého století zde prováděl výzkum Josef Ladislav Píč (zkoumal také pohanské mohyly na Horce u Velké Dobré), Jan Felcman a Václav Schmidt. Archeologické předměty nalézal na svém poli na hoře také měšťan Eduard Zahrádka.

V minulém století zájem o lokalitu ochabl. Další výzkum menšího rozsahu provedl až M. Šolle a A. Knor v roce 1942. Potom už výzkum nebyl možný, protože se zde začal ve velkém těžit čedič. To se dělo až do roku 1964, kdy bylo započato se záchranným průzkumem a těžba byla ukončena. Dnes, kromě několika málo míst, je Slánská hora jako archeologická lokalita zničena.

Naučná stezka, zčásti vedená po čedičových schodech, návštěvníky přivádí až na vrchol kopce, jehož výška je 330 metrů nad mořem. Stojí zde tři obrovské dřevěné kříže, které bývaly dříve vidět i z města. Dnes už je stromy přerostly a zakryly je. Kříže nechal postavit v letech 1662 - 1664 Bernard Ignác hrabě z Martinic v rámci rekatolizačního procesu, ke kterému u nás došlo po bitvě na Bílé hoře. Byly součástí takzvané Kalvárie a měly už zdálky hlásat, že město Slaný je plně katolické. Na samém vrcholu, na okraji čedičové skály je mísovitá prohlubeň, pojmenovaná Obětní mísa. Je bez výrazných stop po opracování a tak je tedy možné ji považovat za přírodní útvar, i když její využití v pravěku nelze vyloučit. Na Slánské hoře nalezneme také uměle vytvořenou soutěsku. Pod svahem se nachází neopracovaný křemencový balvan, zvaný obětní kámen, který je opatřen řadou různých zkazek. Nedaleko odsud je také pověstný slaný pramen, který dal podle pověsti městu jméno. Václav Hájek z Libočan ji pojal takto: "Když léta sedm set padesát jeden ze služebníků Nezamysla knížete, jménem Holot po lesích a po horách procházeje se na jeden veliký vrch přišel a když vešel podeň, nalezl pramen vody slané, okusiv ji, což oznámil Nezamyslovi, když se na Vyšehrad navrátil a on nemeškaje, poslal s ním jiné dva muže, aby vodu onu zkusili a s sebou přinesli, kteráž když přinešena a od knížete zkušena, nalezeno jest, že by mohla z ní sůl vařena býti. Vypravil tehdy Nezamysl dělníky a Holota s nimi, aby tu sůl dělali. Po malém čase velmi se ti solivařové rozmnožili, tak že pro jejich množství rozkázal kníže tu na jednom přívrší městu založiti, kterémuž dáno jméno od toho vrchu Slanej vrch".

Kladenský deník č. 226 z 27. 9. 2001