WWW.SLANSKO.CZ

O čem vypráví hvězda na špičce věže staré slánské radnice.

Kromě Slaného mezi nimi byly Louny, Žatec, Plzeň a Klatovy. A každé z nich mělo ještě jeden symbolický název. Plzeň byla nazývána Slunce, Louny Měsíc (Luna), Žatec měl starozákonní jméno Segor, Klatovům říkali Záře a Slané nazývali Hvězda. Ta se dostala na věž staré radnice. A přestože se ve starší literatuře můžeme dočíst o Slaném jako o zářící hvězdě husitství, i do tohoto města přinesli husité zkázu a zmar.

Poprvé to bylo v roce 1420, kdy radikálové ze Slaného odtáhli spolu se sbory Žateckých a Lounských na pomoc Praze, kterou se chystal dobýt císař Zikmund a jím shromážděná křižácká vojska.

Město zbavené nejbojovnějších obyvatel se vzápětí vzdalo císařskému vojsku, které vedl Vilém Zajíc z Hazmburka, a poté vtáhl do městských bran i císař Zikmund. A poprvé vzplála uvnitř hradeb hranice, na níž skončil život kněze Ambrože, který se odmítl zříci kalicha, a spolu s ním i měšťana Vaňka.

Již po roce však město znovu otevřelo bez boje brány přicházejícímu vojsku - tentokrát husitům z Prahy, Žatce a Loun. Na další čtyři roky pak Slánští stáli po boku Pražanů, což se jim však po Žižkově smrti stalo osudným. Táborsko - sirotčí vojska vedená Janem Roháčem z Dubé se rozhodla pokořit moc pražského městského svazu a začala obležením jednoho z věrných spojenců - Slaného. Místní se však urputně bránili a když nepomohla hrubá síla, uchýlil se Roháč ke lsti.

Táborsko - sirotčí vojska na oko odtáhla, ale pod rouškou noční tmy pak udeřila na hradby znovu. A než se zaskočení obránci vzpamatovali, byli už Táboři v městských ulicích. Poslední obránci kostela uhořeli v zapálené kostelní věži a záhy vzplanuly i masné krámy na náměstí, do nichž byla zahnána celá městská rada. Zářící hvězda husitství tentokrát město neochránila.

A stejně jako hvězda na slánské radniční věži připomíná někdejší slávu, kamené kříže v dlažbě na severovýchodě náměstí jsou naopak připomínkou krutosti husitských fanatiků. Mladá Fronta Dnes číslo 171 z 25.7.2000